Když jsem před léty vybíral nový mobil, tohle byl také jeden z mých požadavků. Tenkrát jsem přecházel z obyčejného mobilu na smartphone. Dnes už to vidím jinak.

Vybral jsem si HTC Touch Pro, přístroj s QWERTY klávesnicí, dokonce pětiřadou, což se ani dnes moc nevidí. A chrochtal jsem si, jak dobře se na tom píšou SMS a emaily a vůbec jak je to jednodušší oproti psaní na hloupém telefonu. A i jsem si v duchu říkal, že ten iPhone je sice pěkný, ale škoda že nemá hardwarovou QWERTY. No, dlouho mi to nevydrželo.

Kde se vzal, tu se vzal, najednou jsem měl i já iPhone. Začátky psaní na softwarové klávesnici byly opravdu krušné, byl to samý překlep a navíc jsem byl zvyklý z rezistivního displeje HTC Touch Pro mačkat vehementně displej i iPhonu. Teprve později jsem zjistil, že na kapacitní displej stačí velmi lehký dotek.V psaní jsem se v zlepšoval skoro ze dne na den. Za 3 měsíce už jsem psal na iPhonu rychleji než na HTC. Nevídané. To vše díky použitému kapacitnímu displeji, protože stisk klávesy je pomalejší než dotek prstem skla.

Velký podíl na tom má bezesporu Apple, protože jejich softwarová klávesnice nemá chybu a píše se na ní lehce a rychle. Ale věřím že ani další zařízení na tom nebudou špatně. Ale důležité samozřejmě je mít kapacitní displej. Tohle nikdy nemůže fungovat na rezistivním displeji, byť bude sebepřesnější.

A tak už dnes vůbec nauvažuji o zařízeních s QWERTY klávesnicí, protože to vidím jako přežitek a zbytečnost. Zbytečný materiál na klávesnici, větší hmotnost i rozměry a nutnost nějakého toho vysouvání – pokud nechci mít v kapse velkou neforemnou placku – to všechno jsou druhotné důvody. Ten hlavní důvod je rychlost psaní.

Steve Jobs v roce 2007 prezentoval nový iPhone a říkal, že problémem smartphonů je, že ta hardwarová klávesnice je pořád stejná pro všechny aplikace. Proto přišli se softwarovou klávesnicí, která se navíc dá upravovat podle použité aplikace. To u hardwarové klávesnice nikdy nepůjde. A to je další z výhod softwarové klávesnice.

Je to jako požadavek „ovládání stylusem“. Taky jsem si tenkrát myslel, že se bez toho nelze obejít. Dnes už nechci mobil co nelze ovládat prsty, tak k čemu stylus? Zbytečnost…

A tak jsem prostě změnil názor a zařídil se podle toho. Ale kdo ví, třeba za rok dva budu mluvit jinak.

Dlouhá léta jsem psal na české klávesnici QWERTY – jakýsi hybrid české klávesnice s prohozenými písmeny Z a Y.

Bylo to tím, že jsem s počítači začínal ještě v MS-DOSu, kde se běžně nepoužívalo národní prostředí. Psalo se na anglické klávesnici (QWERTY). Už legendární T602 měla v nastavení klávesnice cosi jako česká programátorská, což byl onen hybrid. Později ve Windows jsem si prostě nastavil tuhle klávesnici a celkem bez problémů používal dlouhé roky.

Jenže to mělo jednu obrovskou nevýhodu – uměl jsem sice psát na svém počítači a i poměrně rychle, ale běda jak jsem přišel k jinému počítači se standardní klávesnicí QWERTZ. Což pro mě začalo být denním chlebem – začal jsem pracovat jako správce sítě a dělal i podporu uživatelů (Have you tried turning it off and on again?). Ne vždy jsem měl čas a náladu si změnit klávesnici a ne vždy to šlo. Když jsem potřeboval napsat pár vět, tak jsem trpěl, musel jsem se soustředit na to co píšu a psal jsem tak hrozně pomalu, neustále se opravoval, no prostě hrůza.

Jsou to asi tři roky, co jsem se rozhodl přeučit se na českou QWERTZ. A nelituju toho, protože se to vyplatilo. Zní to jako nemožné, ale jde to. Ze začátku jsem psal pomalu a často se opravoval, nadával jsem si a kolikrát s tím chtěl seknout, ale vydržel jsem. Trvalo mi asi měsíc, než jsem se vrátil na svojí obvyklou rychlost datlování.

Dnes jsem za to rozhodnutí rád. Nemám teď problém psát na jakékoliv počítači, protože 100% počítačů mají nastavenou českou QWERTZ. Nebylo to snadné, hlavně začátky, ale určitě to není nemožné.

Moje rada pro všechny datlující na na QWERTY: „Jestli s tím nemáte problém, pište tak i dál. Ale jestli vám to vadí, rozhodně přejděte na QWERTZ. Není to nemožné a vyplatí se to.“

Ještě bych se chtěl naučit psát všemi deseti, ale s tím už bych potřeboval poradit od nějakých profíků. Otázkou je, jestli se to dá po 12 letech „datlování“ ještě naučit.