Linux na desktopu je pro šílence (a mě)

Trošku bulvární nadpis, ale nějakt ty čtenáře musím přitáhnout. Článek popisuje moje strasti a slasti s linuxem (no dobře, GNU/Linux) na desktopu.

Začínal jsem s Redhatem 7.3 na serveru, někdy kolem roku 2002. Ten mi poprvé nainstaloval Tomáš, také začátečník, ale měl v té době přede mnou náskok pár měsíců :D (On už má teď zase náskok – napůl switchnul k Applu, takže možná za pár měsíců tady bude článek „Jak jsem si koupil Macka“)

Celkem jsem byl s ním (s linuxem) spokojený, co jsem potřeboval to chodilo a kupodivu i když jsem s linuxem začínal, nepovedlo se mi systém nijak poškodit, a to i přesto, že jsem v něm pracoval pod rootem (to mi zůstalo, na všech serverech které spavuji se přihlašuji jako root – ano vím že se to nemá).

V záchvatu nadšení že je to zdarma, jsem si redhata instaloval i na desktop, jako druhý systém. Jenže použitelné to nebylo, ač jsem se snažil sebevíc…na desktopu v té době frčely XPčka a RedHat (KDE i GNOME) byl línej, padající a prakticky v něm nešlo pracovat. Instalace OpenOffice byla očistec, zprovoznění zvukovky znamenalo zkompilovat ovladače, no prostě hrůza. Redhat šel smykem pryč a já se zařekl že zůstanu na Windows. V jedné věci jsem redhatu vděčný – že mě tyhle pokusy naučily trochu chápat linux.

Jenže když všude čtete o lidech (geeks) co dělají na linuxu úplně bez problémů už kolik let a funguje jim všechno bez problémů, to vám prostě nedá. Zase jsem to nevydržel a nechal se zlákat RedHatem 8. Malinko použitelnější, ale výsledek prakticky stejnej. Opět smazáno a návrat k XP.

Nebudu se opakovat – zkusil jsem RedHat 9, několik verzí Fedory, Suse, Knoppix i Dannix (dokonce jsem si ho nainstaloval i na disk), Slax abych nakonec vyzkoušel i Ubuntu. Nejprve na serverech, kde nahradil RedHaty. Nechápu, jak jsem mohl používat  RPM, když existuje APT.

No a červík hlodal a hlodal, až jsem opět začal laškovat s linuxem na desktopu, konkrétně Kubuntu 5.05. KDE mi jako dlouholetému uživateli Windows přišlo logičtější. Ó, jaký to rozdíl oproti RedHatu, ale stejně to prostě nebylo ono. Nedokážu to popsat, ale po pár týdnech jsem zjistil, že už zase bootuji jenom do XP.

Vždy, když vyšla nová verze Kubuntu jsem si jí stáhnul a nainstaloval, ale pokaždé jsem zjistil že to někde drhne. Jednou při dalším „updatu“ jsem místo Kubuntu stáhnul Ubuntu a při naběhnutí liveCD zjistil, že je to použitelnější než KDE. A v tom byla možná první chyba, držet se KDE jako hovno košile. GNOME se za ta léta změnil, z mého pohledu k lepšímu.

Druhá chyba byla ta, že jsem s linuxem experimentoval na relativně slabém stroji. Na nových mašinách už se to chovalo poměrně svižně a spolehlivě.

Teď pomalu zjišťuji, že už nevím co je to příkazová řádka. Dá se toho hodně naklikat (což mi vyhovuje), už nejsou problémy s detekcí hardwaru, všechno funguje napoprvé a spolehlivě. Zkrátka poslední Ubuntu ve kterém jsem zkoušel pracovat (8.10) už je sakra použitelné i pro uživatele Windows, nevyžaduje znalosti linuxu a všechno chodí jak má. Systém se sám aktualizuje, nainstalovat nový software je pro mě hračka, zorientovat se v systému je jednoduché jako facka. Udělali v tom pořádný kus práce.

Můj hlavní systém je Windows Vista a Ubuntu mám zatím jenom ve VMWARE, ale kdo ví – třeba to jednou bude obráceně.

Komentujte

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain