Kerpof_LOG

Nastavil jsem si možnost dvoufázového ověření při přihlašování do služeb Googlu a musím říct že to je konečně řešení co se mi líbí a co mi maximálně vyhovuje. Využívá to aplikaci Google Authenticator na smartphonech a představuje jednoduchou a bezpečnou ochranu vašich Google účtů (Gmail, Google Plus, GTalk, atd.). Protože mám na Googlu mojí i firemní doménu, zprovoznil jsem si dvoufázové ověřování na obou účtech. A funguje to naprosto bezchybně.

Je to podobný způsob zabezpečení jako má ebanka (dnes už vlastně Raiffeisen Bank). Nastavení bylo triviální, na stránce se zobrazil QR kód, ten jsem aplikací Gogle Authenticatro načetl a to je v podstatě vše.

Jak vyšší zabezpečení funguje? Chci se například přihlásit do emailu; zadám přihlašovací jméno a heslo a systém se mě ještě dodatečně zeptá na šestimístné číslo. Toto číslo vygeneruje aplikace Google Authenticator v mobilu, v mém případě v iPhonu. Číslo tedy zadám a už jsem přihlášen do pošty.

Zkrátka i kdybych měl heslo „12345678″ a někdo mi ho okoukal při zadávání, bez mého mobilu by se stejně nedokázal přihlásit.

Systém pamatuje i na ztrátu/odcizení mobilu – při nastavování služby si vytisknete deset záložních jednorázových čísel a ty si někde schováte. Pokud by je někdo našel, jsou mu bez jména a hesla k ničemu.

Aby se vám někdo dostal do účtu, musí mít jak vaše přihlašovací jméno, tak i heslo a ještě váš mobil. Takže se již nemusíte bát, že někde v internetové kavárně mají keylogger a odchytí si vaše heslo, bez vašeho mobilu je to stejně k ničemu.

Vím, že porovnávám neporovnatelné a určitě by se našlo hodně lidi co by z fleku vyjmenovali 50 výhod Windows 7 oproti „pětadevadesátkám“. Já mám spíš na mysli, jak moc se za těch 15 let změnil operační systém svým vzhledem a způsobem ovládání.

Když se zamyslím, tak já používám operační systém Windows pouze jako spouštěč aplikací. Kromě Průzkumníka nepoužívám žádnou původní aplikaci vestavěnou ve Windows. Z tohoto pohledu nevidím rozdíl mezi Windows 7 a Windows 95, oba dva systémy tuto funkci splňují – oba umí spustit program.

Když budu hodnotit vzhled UI, tak jsou na tom oba systémy podobně, nicméně hezčí pro oko jsou jednoznačně Windows 7. Otázka ale je – mají hezčí okénka a veselejší barvy to vliv na produktivitu? Nemají. Rozhodně nebudu pracovat rychleji.

Co lze také porovnat – hardwarová náročnost.

Starší OS si vystačil s procesorem 80386 na 40 MHz, 4 MB RAM a 120 MB místa na disku. No dobře, na této sestavě to možná šlo spustit ale nešlo v tom dělat. Nicméně na nějakém tom Pentium MMX 166 MHz, 16 MB RAM a 2 GB disku už systém běhal svižně.

Minimální požadavky na Windows 7 jsou 1 GHz procesor, 1 GR RAM, 16 GB HDD. Ani na téhle sestavě nelze pracovat a tak je dnes rozumné minumum nějaké to dvoujádro na 2 GHz a 4 GB RAM.

Když porovnám obě konfigurace, rozdíl ve výkonu je obrovský. Jenže jako uživatel vidím pořád to samé – tlačítko Start s programy, lištu, vpravo hodiny, na ploše ikony. Za 15 let to jenom hezky obarvili, přidali pár efektů ale jinak prakticky nulová evoluce. Oba systémy dělají to stejné – spouštějí programy.

Kam jsme na desktopu došli za 15 let? Máme X krát výkonnější stroje, terabajtové disky, GB paměti ale UI operačního systému je prakticky pořád stejné. Proč Windows 95 stačilo 120 MB místa na disku disk a na Windows 7 už musíme mít minimálně 16 GB? Proč Windows 95 nabíhaly rychleji než dnes Windows 7?

Otázek je hodně a odpovědí by se našlo ještě víc.

1. Programátoři už nejsou řemeslníci jako dřív, nejsou omezování malým výkonem procesoru a miniaturní operační pamětí. Programy nám tak nabobtnaly do obludných rozměrů a vyžadují obrovské množství operační paměti. Týká se to jak Windows tak i ostatních programů.
2. Výrobci OS jsou jedna ruka s výrobci hardware. Pokud by nám stále stačily Pentia 1 na 200 MHz a 16 MB RAM, vývoj hardware by se podstatně zpomalil.
3. OS obsahují obrovské množství funkcí, knihoven a ovladačů, i když je třeba nikdy nevyužijí, nebo jen zřídka. Proto je každý nový systém větší a větší. Kde jsou ty doby, kdy instalačka Windows 95 měla 50 MB a celý systém na disku zabíral do 100 MB.

Ano, na vině jsou vývojáři. Ti vyžadují pro svoje programy stále výkonnější hardware. Zajímavé ale je, že tato situace nenastává u smartfonů a tabletů. Tam je jednou daný výkon procesoru, velikost paměti i úložiště. Nelze vyměnit procesor, přidat paměť nebo další disk. Zde jsou vývojáři nuceni psát efektivní aplikace které šetří systémové prostředky jak to jen jde. Pokud by napsali program, který by byl na nějakém tom zařízení nepoužitelný, lidé si jej nestáhnou/nekoupí, raději sáhnou po konkurenčním programu. A přesně tohle výkonové omezení pomáhá dělat kvalitní a odladěné programy.

Bohužel i zde tomu moc nepomáhají výrobci těchto zařízení, neboť s každým novým modelem zvyšují paměť a rychlost procesorů. Je hezké že stávající programy běhají rychleji, ale čím dál méně to nutí vývojáře šetřit systémovými prostředky.

Dám krk na to, že kdyby někdo dokázal ořezat Windows 7 pouze na ty funkce které skutečně používám, dostanu se na podobnou velikost jako Windows 95 a systém bude víc než „ďábelsky rychlý“. Bohužel je to nereálné a tak já i ostatní budeme dál potřebovat gigahertzy a gigabajty. A s každou novou verzí Windows kupovat nový, výkonnější počítač…

(Aby mě nikdo nenapadl – nemám nic proti Microsoftu, Windows používám je denně a nemám s nimi problém.)

Po napsání prvního článku ohledně problematiky dlouhých teplých startů motorů TDI jsem podle statistik hledaných slov poznal, že se jedná o problém který trápí velkou část čtenářů tohoto blogu. Přesto vidím všude na internetu spousty nemyslných rad od „zkušených“. Bohužel dost často zaměňují špaté teplé starty se špatnými starty obecně. Zkustím to vysvětlit ještě jednou a polopatě včetně možných řešení.

V první řadě je třeba rozlišit, zda-li se jedná opravdu o špatné teplé starty nebo ne.

Základním rozlišovacím znakem je, že studený motor vám chytne naprosto bez problémů, zato když je motor ještě horký, start trvá nepoměrně déle. Pokud toto váš motor splňuje, lze udělat ještě jeden jednoduchý test.

Prohřejte motor delší jízdou, potom jej vypněte a nechte chvilku odstát, cca 2 minuty. Následný start horkého motoru bude dlouhý. Opět zahřejte motor jízdou a vypněte.  Odpojte konektor teploty čidla chladící kapaliny. Řídící jednotka motoru chybějící údaj o teplotě motoru nahradí nějakou přednastavenou hodnotou a k motoru se chová jako by byl studený. Zkuste nastartovat…motor chytí bez problémů, stejně jako studený.

(Tip z komentáře u minulého článku pro zkušené: Existuje ještě jeden test – změna kódování motoru aby si řídící jednotka motoru myslela že je ve voze automatická převodovka. Nahodí tak jiné startovací mapy a teplý motor chytá bez problémů. Tímto způsobem to nelze opravit teplé starty, jedná se pouze o test, nedoporučuji překódovat motor s manuální převodovkou na automatickou!)

Pokud se motor chová tak jak jsem psal, máte problém s teplými starty. Startér nedosáhne potřebných otáček pro spuštění motoru a tak řídící jednotka motoru nepustí žádnou naftu.

Jestliže vám ale špatně startuje i studený motor, je problém někde jinde a následující rady vám asi nepomohou.

Jaké jsou tedy možnosti opravy dlouhých teplých startů?

1) Výměna baterie. Je to asi to nejjednodušší co můžete udělat, koupit nový akumulátor a vyměnit jej. Většinou to není složité, zvládne to každý trochu zručný člověk. Výměna baterie vám může pomoci ale nemusí.

2) Výměna/repase startéru. Složitější a v případě nového startéru i dražší než výměna baterie. Stejně jako u akumulátoru, výměna/repase staréru může pomoci ale nemusí.

Proč výměna baterie/startéru může pomoct ale nemusí? Roztočit motor je práce startéru a ten na to potřebuje potřebné množství energie kterou mu dodává autobaterie (akumulátor). Pokud bude startér v pořádku, ale baterie mu nebude schopna dodat dostatečný proud, startér neroztočí motor na potřebné otáčky a řídící jednotka nepustí do motoru naftu. Platí to i obrácené, pokud bude baterie ve špičkové kondici ale startér bude zralý na repasování, ani v tomto případě se start motoru nepodaří. Pokud chcete mít 100% jistotu, vyměňte jak baterii tak i startér. Je to drahé řešení, ale určitě to pomůže. Alespoň na nějakou chvíli

3) Bastlení. Zbastlete něco, co očůrá čidlo teploty chladící kapaliny aby si řídící jednotka motoru myslela že je motor studený. Tohle je lidová tvořivost, na internetu jsou nějaké návody, ale i tak to vyžaduje určitou zručnost. Jenže ani tahle možnost není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, v zimě potřebuje motor žhavení a pokud mu i v zimě nakecáte že je zahřátý na 20 st. C tak vám nebudou žhavit svíčky a motor bude hůře startovat. Zase je ale zbytečné žhavit při každém startu, zbytečně to zatěžuje baterii a opotřebovává žhavící svíčky. Proto musíte vymyslet nějaké univerzální řešení které bude funkční po celý rok, bude automatické a bezúdržbové. Což není nic jednoduchého. Navíc se pohybujete v motorovém prostoru kde jsou velké teplotní výkyvy, vlhkost, vibrace a ještě musíte zasáhnout do původní elektroinstalace. Toto řešení je možná funkční, ale není systémové.

4) Úprava startovacích map. Najděte někoho, kdo vám upraví startovací mapy v řídící jednotce motoru. V podstatě se sníží nebo rovnou odstraní ten limit minimálních otáček teplého motoru a tak motor bude opět vesele startovat. On ten motor chytí i když startér bude točit pomaleji, než 250 ot/m.

Tady bych chtěl uvést na pravou míru několik mýtů a omylů.

Úprava startovacích map není zvýšení „startovací dávky“. Programem VAG-COM je možné upravit velikost takzvané startovací dávky. Bohužel tento výraz bývá poměrně často mylně chápán jako oprava dlouhých teplých startů. Velikostí startovací dávky pouze určujeme kolik nafty se vstříkne při startování motoru. Většinou se to používá pro zlepšení startů starších motorů. Jenže stále platí ta podmínka, že pokud se (teplý) motor netočí min. 250 otáčkami, nejde tam nafta žádná, ať už je startovací dávka jakkoliv vysoká.

Pokud vám tedy kdokoliv nabízí že vám opraví dlouhé teplé starty pomocí úpravy startovací dávky, poděkujte mu, ale raději vyhledejte někoho kdo umí přehrát startovací mapy přímo v řídící jednotce motoru. Jestliže se navíc přižene s notebookem, cracknutým programem VAG-COM, modrým OBD kabelem z Aukro.cz a ještě bude mít tu drzost chtít za to peníze, rovnou ho nakopněte do prdele. Chtít peníze za zvětšení startovací dávky je podle mě zlodějna, je to pár kliknutí, práce na 2 minuty. Kupte mu maximálně pivo nebo cigára.

VAG-COM neumí změnit startovací mapy. Na to je třeba jiný kabel a jiný software který umožní přepsat část paměti řídící jednotky. Zkušený člověk můžete ovlivnit spousty parametrů motoru, např. zvýšit nebo snížit výkon motoru. A také onu úpravu startovacích map kterou potřebujete když vás trápí dlouhé teplé starty. Úprava startovacích map není jednoduchá záležitost, vyžaduje určité zkušenosti a zpravidla je to taky důvod ztráty záruky, neboť neodborným zásahem může dojít i k poškození motoru.

Jak už jsem dříve napsal, v autorizovaném servisu vám s tímto problémem nepomohou, tam pouze mění součástky (baterie, startér). Kdo by si s tím měl poradit jsou různé chiptuningové firmy, protože chiptuning je v podstatě úprava softwaru v ECU. Rád bych někoho konkrétního doporučil, ale bohužel nemá žádnou zkušenost. Musíte hledat, hledat, hledat.

Článek by mohl být inspirací pro všechny, kdo si chtějí přehrávat filmy v jablečných produktech iPhone a iPad.

Srdcem mojí domácí sítě je router Asus WL-500g Premium. K němu jsou připojeny dva pevné disky v USB rámečcích. Tyto disky jsou do sítě nasdílené protokolem SMB a tak není problém se k disku připojit z Windows a přehrát si nějaký ten film uložený na těchto harddiscích.

Jak si ale přehrávat filmy v iPadu a iPhonu?

Doma se k WiFi připojují dva notebooky. Na obou mám nainstalovaný Air Video server a tak pokud běží alespoň jeden notebook, můžu si přehrávat filmy v iPadu/iPhonu bez problémů pomocí aplikace Air Video, která se připojí na jeden z těchto notebooků. Tímto způsobem přehraji 100% všech formátů včetně titulků.

Když neběží ani jeden notebook, je situace složitější, ale ne neřešitelná.

Existuje aplikace Buzz Player, jak pro iPad tak pro iPhone. Ta umí přehrávat přímo ze sítě a to jak pomocí protokolu SMB tak i FTP. Nicméně není dokonalá a tak se občas najde film, který se seká nebo který nejde vůbec přehrát. Troufám si tvrdit, že Buzz Player přehraje 90% formátů bez problému, zbytek buď s cukáním nebo vůbec.

Pokud si chci přehrát film na který je Buzz Player krátký, nastupuje AVPlayer. Ten přehraje prakticky cokoliv. Jenže má jedno omezení, neumí (zatím) přehrávat film po síti, film musí mít stažený přímo v iPhonu/iPadu. Naštěstí lze film do zařízení dostat přes WiFi pomocí protokolu FTP. Stačí tedy v Asusu zapnout FTP server a v AV Playeru můžete stahovat filmy do zařízení pomocí FTP. Stažení 700 MB trvá pár minut.

Do Buzz Playeru i AV Playeru lze filmy nahrát též pomocí webového rozhraní nebo pomocí iTunes, což je rozhodně rychlejší než přes WiFi, já jsem ale chtěl popsat možnosti jak přehrát filmy na síti bez přístupu k počítači. Není přece nutné pouštět počítač, když si chcete pustit nějaký film v iPadu.

Samozřejmostí všech výše uvedených přehrávačů je podpora českých titulků a to i v kódování Windows-1250. Netřeba titulky překódovávat do UTF-8 apod., jen je potřeba nastavit správné kódování v přehrávačích.

Samozřejmě existuje poslední cesta a to sice film překódovat do formátu Mpeg4, např. pomocí MediaCoder iPod/iPhone/iPad edition nebo Handbrake, přenést do zařízení pomocí iTunes a přehrávat přímo v nativní aplikaci iPod/Videa. Tato poslední možnost je také 100% funkční, ale rozhodně nejsložitější a časově nejnáročnější.

Přehrávačů i možností existuje víc, ale nejlepších výsledků jsem dosáhl s výše uvedenými.

Je až s podivem, kolik lidí nemá v autě instalované automatické zapínání světel po nastartování. Svítit musíme od 1.7.2006, ted už 5 let a přesto denně potkávám spousty nesvítících aut. Bohužel tato nesvítící auta zanikají mezi svítícími a to je hodně nebezpečná situace. Navíc nesvítícím řidičům hrozí pokuta.

K většině aut výrobci dodávají moduly denního svícení, případně se dají pořídit univerzální moduly. Bohužel, všechny tyto moduly vyžadují odbornou montáž autoelektrikářem. Zruční mechanici si poradí sami, méně zruční raději dají auto o servisu. Jenže to něco stojí a tak potkáváme na silnici hromady šetřílků, kterým je líto dát 1000-2000 Kč za modul a instalaci. Moc tyhle lidi nechápu.

Výjimkou je Škoda Felicia. Existuje modul denního svícení pro tyto vozy s názvem ASS 1. Stojí asi 600-700 Kč a dokáže ho nainstalovat prakticky každý. Je to v podstatě relé, které nahradí původní relé světel. Montáž spočívá v otevření pojistkové skříňky, vytažení původního relé světel, zasunutí nového relé ASS1 a zavření pojistkové skříňky. To je všechno. Od této chvíle se vám na Feldě  automaticky rozsvítí světla po nastartování motoru. Přesněji řečeno až po pár vteřinách, až relé pozná že alternátor začal dobíjet baterii. Rozsvícení světel vám toto nové relé dokonce oznámí pípnutím.

Výhodou tohoto řešení je jednoduchá montáž a zachování původní funkce spínače světel. Celé to funguje tak, že necháváte spínač tlumených světel zapnutý. Po nastartování se zapnou jak obrysová, tak i tlumená světla. Po vypnutí motoru všechna světla zhasnou. Pokud chcete světla zhasnout i při nastartovaném motoru, stačí vypnout tlumená světla.

S tímto relé i e-shopem mám osobní zkušenost a nebojím se ho doporučit. Možná už to není aktuální, neboť nejmladší Felícii už je dobrých 10 let, přesto se najde hodně lidí kteří tato auta provozují a chtějí provozovat dál. Přeci jenom jich bylo vyrobeno 1,4 milionu a „Felda“ tady s námi ještě nějakou chvíli bude.

Řešení uchycení iPhonu 4 na čelní sklo automobilu přišlo od firmy Nokie! Jejich držáky CR-114 a CR-115 jsou opravdu kvalitní výrobky, umožňující bezproblémové uchycení iPhonu 4 jak v bumperu tak i bez něj! Nic se netřese, nechrastí, držák není potřeba pokaždé nastavovat, stačí jednou nastavit rozteč a mobil pouze vkládat a vyjímat. Držák lze i otáčet o 90 stupňů a tak není problém si navigaci pustit i na šířku. Tento držák používám víc jak 4 měsíce a jsem maximálně spokojený. Skoro bych řekl že je lo lepší než původní FLEX od CELLY. Díky malým rozměrům neblokuje žádné tlačítko nebo konektor, ani zadní kameru.

Držáky CR-114 a CR-115 jsou vzhledově stejné, liší se pouze hloubkou. Abych řekl pravdu tak nevím který typ mám, doporučuji vyzkoušet v prodejně. Cenově vychází držák na cca 400,- Kč, což si myslím že za tu kvalitu určitě stojí.

V autě jsem měl držák pro předchozí iPhone 3G, FLEX od firmy CELLY. Až způsob vyjímání a vkládání telefonu jsem s ním byl spokojený, jednalo se o poměrně kvalitní výrobek, iPhone 3G do něj zapadl jak měl, držák byl pevný, nevibroval. Používal jsem ho i iPhonem 4, ale to už nebylo ono. iPhone 4 sice do držáku šel zasunout, ale byl v něm volný. Nehrozilo že vypadne, ale nepůsobilo to dobrým dojmem, telefon v držáku všelijak rachtal. Jenže za čtyři měsíce jsem si pořídil bumper (po třech pádech a rozbitých sklech iPhonu 3G jsem již nechtěl to stejné riskovat se čtyřkou) a s ním už se iPhone 4 do tohoto držáku nevešel. Takže jsem se rozhlížel po nějaké náhradě.

Potíž je v tom, že všechny držáky přímo na iPhone 4 nepočítají s použitím bumperu. Existují sice univerzální držáky, ale to je děs a hrůza. Něco podobného jsem používal na HTC Touch Pro a bylo to fakt k ničemu. Mobil se do toho obtížně dával, nedržel jak měl, držák mačkal postranní tlačítka, no nikdy více.

Setkávám se s názory, že pořízení Robotického vysavače je vyhazováním peněz, módní snobská záležitost. Že to stejně nevysaje všude a tak kvalitně jako klasický vysavač. Vysává to dlouho, dělá to kravál. S klasickým vysavačem máte vysáto za 10 minut, robot tam šmejdí hodinu, atd.

Většina těchto názorů pramení z nezkušenosti s robotickými vysavači. Většinou pochází od lidí co robota nemají a nezkusili ho. Případně koupili nějaký levný šmejd z číny s nalepeným logem. Bohužel, tyto výrobky nedělají kvalitním robotům dobré jméno.

I já jsem měl podobný názor a v robotech jsem viděl vždy jen drahé hračky co předstírají úklid. Jenže pak jsem si jednoho pořídil a změnil jsem názor.

Rrobotický vysavač je jako myčka nádobí. Ta také myje nádobí dlouho, občas se něco neumyje, dělá hluk. Nádobí v dřezu umyjete za 10 minut, v myčce to trvá přes dvě hodiny. A je drahá.

Nemusíte mít myčku nádobí, tisíce domácností fungují bez ní. Jenže jak si jednou zvyknete, už nechcete jinak. Stejné je to s robotem na vysávání. Jeho kouzlo spočívá v automatickém naplánovaném úklidu. Načasujete úklid v době vaší nepřítomnosti a o robotu nebudete vědět. Vždy, když přijdete domů bude vysáto a robot se bude poslušně nabíjet v základně. Stačí mu vysypat zásobník a je připravený na další úklid. Co na tom že mu vysávání trvalo 40 minut. Myčka také myje nádobí 2 až 3 hodiny a nikomu to nevadí. Ale kouzlo je v tom, že mezitím se můžete věnovat jiné činnosti.

Pokud máte malé děti, máte asi všude na zemi spousty hraček. Pak se pravda nedá načasovat úklid, neboť by se robot o tyhle hračky zarážel a nevysával by celou plochu. Nezbývá než hračky uklidit a pustit vysavač ručně. Robot vysává a vy se můžete se věnovat jiné činnosti. Kdežto když vysáváte ručním vysavačem, těžko si budete ještě číst knížku nebo utírat prach. Tak má ale robot stále výhodu před klasickým vysavačem – pracuje za vás a zcela samostatně.

Robotický vysavač je schopen denním vysáváním podstatně snížit prašnost v bytě. Budete denně vysávat i klasickým vysavačem? Těžko.

Pokud máte domácího mazlíčka, považuji pořízení robotického vysavače za nutnost. Ono to na první pohled není vidět, ale ve skutečnosti máte na podlaze hromady chlupů. I já jsem si myslel, že stačí vysát jednou týdně. Nestačí. Každý den je zásobník plný chlupů. A to i v místnostech, kde se náš pes prakticky nepohybuje.

Navzdory své velikosti je robot překvapivě účinný při vysávání. Je to dáno technikou vysávání, která se podstatně liší od klasického vysavače. Klasický vysavač má sice výkonný motor a je schopen vytvořit velký podtlak, nicméně pouze z povrchu odsává nečistoty a prach. Což je efektivní u rovné podlahy (linoleum, plovoucí, dlažba, atd.) ale naprosto nevyhovující u koberců. Jednoduše řečeno vysavač nejde do hloubky koberce. Robotický vysavač má rotační kartáče, které povrch kartáčují a vyčesává tak větší nečistoty. Následně robot už pouze malým podtlakem odsaje nejjemnější prach.

Pokud vám někdo bude stále tvrdit, že robot vysává mizerně, není nad praktický test, kterého jsem ochoten se zúčastnit. Nechám dotyčného vysát jeho místnost jeho klasickým vysavačem a pak tam pustím robota. Z mojí zkušenosti vím, že po skončení bude mít zásobník plný nečistot a prachu.

V čem se robotický vysavač vyrovná klasickému vysavači je hlučnost. Rozhodně to není tichý přístroj který kolem vás může šmejdit při sledování televize.

Píšu tyhle články o robotech, protože se stále setkávám s názory, že robotické vysavače jsou k ničemu. Není to pravda, robotický vysavač je obrovský pomocník v naší domácnosti. Stejně jako myčka nádobí nám robot ušetří spoustu času, peněz i námahy.

Dokument Auto*Mat, který běžel na ČT2  jsem si nemohl nechat ujít. Proto jsem si ho raději nahrál. Zatím jsem z něj viděl asi prvních 10 minut a vypadá to, že to bude výživné.

Hned v prvních minutách autor natáčí na videokameru dopravní nehody před jeho domem kdesi v Praze. Silnice pod jeho domem vypadá jako klasická čtyřproudovka s tramvajovým pásem. Srazila se dvě auta a zablokovala oba dva pruhy v jednom směru. A tak se jeden pruh rozhodl objíždět nehodu po tramvajovém pásu a druhý pruh byl jedním účastníkem nehody navigován přes přechod pro chodce v příčné ulici. Z mého pohledu onen účastník nehody splnil svoji povinnost a řídil dopravu kolem nehody. Abych řekl pravdu, ještě jsem se s tím za 13 let co jezdím autem ještě nesetkal. Kolem každé nehody, které jsem projížděl dopravu řídili buď policisté nebo hasiči, ale nikdy jsem neviděl dirigovat auta přímo účastníka nehody. Většina jich postávala a čekala na policisty nebo odtahovku a bylo jim ukradené nějaká doprava kolem. Proto má

Nicméně autor/kameraman přkavapil a místo pochvaly začal na to účastníka nehody hystericky křičet: „Pane to je přechod, tam nemaj jezdit auta! Ste normální?! Tam nemaj jezdit auta!!!“

Došlo mi, jak moc vylízáno má onen kameraman a aktivista v jednom.

Pro jeho informaci: Přechod pro chodce je součástí dopravní komunikace a světe div se – jezdí přes něj auta. Přechod pro chodce je místo určené pro přecházení chodců a je vyznačené bílými pruhy přímo na silnici, případně doplněné svislým dopravním značením.

Jenže to je asi moc složité na vylízaného aktivistu, ten žije s tím, že po přechodu nemají co jezdit auta a hotovo!

Vůbec nejhorší na tom je, že autor videa má také řidičský průkaz neboť vlastní auto (jak se o pár minut pochlubí do kamery) a tudíž musel někdy dělat zkoušky. Přesto neváhá a vypustí z huby takovou hovadinu, jako že „přes přechod nemaj jezdit auta“.

Chlapec má slušně vyndáno. Celkem se těším na zbytek dokumentu, doufám že je tam podobných míst víc. Každopádně už mi začíná být jasné, jakým směrem se dokument vydal.

Kdysi jsem napsal článek o nejlepší verzi firmware pro oblíbenou handsfree Parrot CK3100 LCD. Dlouhodobým zkoušením jsem tenkrát dospěl k závěru, že nejlepší verze je 4.17a. To se s příchodem verze 5.00 změnilo.

Verzi 5.00 používám s iPhonem 4 (firmware 4.3.3) již asi měsíc a mohu s klidným srdcem říct, že je to konečně plně funkční a odladěný firmware. V Parrotu na tom opravdu zapracovali a tak vše funguje bez záseků, problémů se synchronizací, vypadávání hovorů atd.

Vše co jsem napsal v předchozím článku je pravda. Pokud máte iPhone a tuto handsfree, patrně neexistuje důvod proč nepoužívat verzi 5.00.

Rád bych napsal, že verze 5.00 je plně funkční i pro ostatní mobily, ne jen iPhone, nicméně není v mých silách zkoušet jiné telefony. K dispozici jsou komentáře kam můžete napsat vaše zkušenosti.

Mám doma router Asus WL-500gP a je to celkem šikovná mašinka. Má kromě jiného i dva porty USB 2.0, ke kterým můžete připojit např. tiskárnu nebo pevný disk. Takto připojený pevný disk lze potom nasdílet přes SAMBU a je viditelný a přístupný na všech Windows stanicích v síti.  To není žádná novinka, je to popsané ve specifikacích routeru.

Jenže má to jeden háček. Router běží na Linuxu a tak pokud připojíte disk s NTFS, můžete ho sice po přečíst, ale nemůžete na něj zapisovat. Pokud má disk systém FAT32, je zápis možný, nicméně tento souborový systém má zase problém v tom, že standardně podporuje max. 32 GB veliké oddíly.  Podstatnější problém ale je, že na disk se souborovým systémem FAT32 nenahrajete soubor větší než 4 GB. Takže na něj neuložíte obraz DVD, video z kamery, atd. Můžete disk zformátovat v linuxu souborovým systémem EXT2 nebo EXT3 a na tento disk půjde bez problémů zapisovat po síti. Jenže když tento disk odpojíte, přinesete ke kamarádovi a zapojíte do jeho počítače, Windows ho nebudou umět přečíst. Sice existuje na čtení EXT2 a EXT3 utilita pro Windows, ale ne každý je schopný to zprovoznit. A upřímně, je to sraní. Navíc pokud kamarád nemá internet, je třeba aby jste utilitu nosili zvlášť na flešce a když zapomenete, tak máte zkrátka smůlu.

Zbývá jediná cesta – naučit router zapisovat na NTFS. Tak se pár chytrých hlav dalo dohromady a …..no zkrátka router Asus WL-500 gP je celkem přizpůsobivý a umožňuje výměnu firmware za alternativní, případně se v tom můžete hrabat jako v linuxovém serveru, přes konzoli (putty). On to vlastně je takový malý server.

Firmware najdete na této adrese. Je tam hromada firmwarů pro routery od Asuse (konkrétně ASUS WL-500gx/WL-550gE/WL-500gp/WL-500W/WL-320gE/WL-320gP/WL-330gE/WL-500gp V2/WL-520gU). Musíte vybrat vybrat ten správný soubor pro váš Asus. K dispozici jsou dvě verze, jedna s písmenem -d ta je stabilní a určená pro většinu uživatelů a druhá s písmeny -rtn a ta je experimentální. A právě tato verze mi funguje. Podporu zápisu NTFS je třeba zapnout přímo v GUI.