Archiv pro měsíc: Leden 2009

Evidenční listy důchodového pojištění a moje nervy

Každý rok za mnou touhle dobou přijde účetní, zda-li bych jí nevytiskl evidenční listy důchodového pojištění. A já jako každý rok neumím říct ne.

Je to taková malá adventura – z jejího počítače s Windows 98 si nejdříve musím přetáhnout vyplněné evidenční listy v PDF. Jde to špatně, protože Windows 98 nevidí síť. Resp. síť a okolní počítače ano, ale nejde otevřít server na který má přístupová práva. Už neřeším, časem bude nový počítač. Někdy. Pokud ovšem DOSové účetnictví rozběhám pod WinXP.

USB ten počítač sice má, ale po připojení se nestane nic (pro šťouraly – USB port je na desce a biosu povolený řadič USB). Pokud má počítač lepší náladu, chce po mně ovladače. Bijte mě, ale nevzpomínám si, že bych k USB disku kdy nějaké dostal. A i kdyby, tak určitě už nebudou pro Win98.

Takže si to posílám emailem, pěkně zabalit a rozdělit na soubory po 5 mega, aby to vůbec prošlo a odeslat. Dá se to stihnout za půl hodiny, když se počítač nesekne. V mém počítači to rozbalím za 15 vteřin. Ach jo.

No nic, takže založím do inkoustové tiskárny prázdné formuláře, otevřu první soubor a pošlu na tiskárnu. Po 3 minutách nečinosti mě napadne se podívat pod stůl, najdu vypojený kabel tiskárny, připojím a už se tiskárna začne probouzet ze zimního spánku. Vyjede první formulář, prázný. Kontrola náplní – asi zaschly. Dám vyčištění tiskárny – nečitelné – ještě jednou … postupně ho musím zopakovat asi 18x, než vyleze zkušební strana tak jak má. Opět zakládám formuláře, odesílám znovu na tiskárnu, první formulář se vytiskne na druhou stranu, otočím formuláře v podavači, další vyjede vytisknutý obráceně, naposled otočím formuláře a už to jede jako pomásle.

Resumé: tisk 2,5 minuty, příprava na tisk 42 minut.

Na letošní rok jsou prý nové formuláře. Už se nemůžu dočkat.

Linux na desktopu je pro šílence (a mě)

Trošku bulvární nadpis, ale nějakt ty čtenáře musím přitáhnout. Článek popisuje moje strasti a slasti s linuxem (no dobře, GNU/Linux) na desktopu.

Začínal jsem s Redhatem 7.3 na serveru, někdy kolem roku 2002. Ten mi poprvé nainstaloval Tomáš, také začátečník, ale měl v té době přede mnou náskok pár měsíců :D (On už má teď zase náskok – napůl switchnul k Applu, takže možná za pár měsíců tady bude článek „Jak jsem si koupil Macka“)

Celkem jsem byl s ním (s linuxem) spokojený, co jsem potřeboval to chodilo a kupodivu i když jsem s linuxem začínal, nepovedlo se mi systém nijak poškodit, a to i přesto, že jsem v něm pracoval pod rootem (to mi zůstalo, na všech serverech které spavuji se přihlašuji jako root – ano vím že se to nemá).

V záchvatu nadšení že je to zdarma, jsem si redhata instaloval i na desktop, jako druhý systém. Jenže použitelné to nebylo, ač jsem se snažil sebevíc…na desktopu v té době frčely XPčka a RedHat (KDE i GNOME) byl línej, padající a prakticky v něm nešlo pracovat. Instalace OpenOffice byla očistec, zprovoznění zvukovky znamenalo zkompilovat ovladače, no prostě hrůza. Redhat šel smykem pryč a já se zařekl že zůstanu na Windows. V jedné věci jsem redhatu vděčný – že mě tyhle pokusy naučily trochu chápat linux.

Jenže když všude čtete o lidech (geeks) co dělají na linuxu úplně bez problémů už kolik let a funguje jim všechno bez problémů, to vám prostě nedá. Zase jsem to nevydržel a nechal se zlákat RedHatem 8. Malinko použitelnější, ale výsledek prakticky stejnej. Opět smazáno a návrat k XP.

Nebudu se opakovat – zkusil jsem RedHat 9, několik verzí Fedory, Suse, Knoppix i Dannix (dokonce jsem si ho nainstaloval i na disk), Slax abych nakonec vyzkoušel i Ubuntu. Nejprve na serverech, kde nahradil RedHaty. Nechápu, jak jsem mohl používat  RPM, když existuje APT.

No a červík hlodal a hlodal, až jsem opět začal laškovat s linuxem na desktopu, konkrétně Kubuntu 5.05. KDE mi jako dlouholetému uživateli Windows přišlo logičtější. Ó, jaký to rozdíl oproti RedHatu, ale stejně to prostě nebylo ono. Nedokážu to popsat, ale po pár týdnech jsem zjistil, že už zase bootuji jenom do XP.

Vždy, když vyšla nová verze Kubuntu jsem si jí stáhnul a nainstaloval, ale pokaždé jsem zjistil že to někde drhne. Jednou při dalším „updatu“ jsem místo Kubuntu stáhnul Ubuntu a při naběhnutí liveCD zjistil, že je to použitelnější než KDE. A v tom byla možná první chyba, držet se KDE jako hovno košile. GNOME se za ta léta změnil, z mého pohledu k lepšímu.

Druhá chyba byla ta, že jsem s linuxem experimentoval na relativně slabém stroji. Na nových mašinách už se to chovalo poměrně svižně a spolehlivě.

Teď pomalu zjišťuji, že už nevím co je to příkazová řádka. Dá se toho hodně naklikat (což mi vyhovuje), už nejsou problémy s detekcí hardwaru, všechno funguje napoprvé a spolehlivě. Zkrátka poslední Ubuntu ve kterém jsem zkoušel pracovat (8.10) už je sakra použitelné i pro uživatele Windows, nevyžaduje znalosti linuxu a všechno chodí jak má. Systém se sám aktualizuje, nainstalovat nový software je pro mě hračka, zorientovat se v systému je jednoduché jako facka. Udělali v tom pořádný kus práce.

Můj hlavní systém je Windows Vista a Ubuntu mám zatím jenom ve VMWARE, ale kdo ví – třeba to jednou bude obráceně.

Prohraný souboj s výchozí tiskárnou

Vzdal jsem můj souboj s výchozí tiskárnou ve Windows.

Mám jeden program, ze kterého občas potřebuju výstup do PDF. On se sice tváří, že to zvládá, ale jeho PDF je pouze změtí znaků připomínající podlahu v kadeřnictví. Je to zřejmě dáno tím, že autoři jsou Belgičané.

Program sám o sobě je zajímavý, má totiž multilanguage interface. Ne ale tak jak si myslíte že to má fungovat – přepínání jazyků podle potřeby. Tenhle program má rozhraní v asi 8 jazycích současně. Identifikoval jsem jich jen pár – češtinu, angličtinu, vlámštinu (možná i valónštinu) a francouzštinu, přičemž jejich zastoupení v programu je rovnoměrné. Zřejmě aby žádný stát nepřišel zkrátka. Ostatní jazyky kterými mě program občas poctí si netroufám odhadnout, podle mě jsou ty věty náhodně generovány z tabulky ASCII, zejména z její části 128 – 255. Ono co si taky myslet o programu, který se v češtině jmenuje ŠAKAL.

Neschopnost generování do rozumného PDF řeším tiskem do virtuální tiskárny PDFCreator. Tisk vypadá tak jak má, všichni jsme happy. Jenže to neznáte Belgičany! Program při výběru tisku na PDFCreator dokáže přesvědčit Windows, aby nastavili tuto tiskárnu jako výchozí. Nemusím říkat, jak je to otravné, protože vždy když pak potřebuju něco vytisknout, tak se mi spouští PDFCreator. Ten ale startuje nějakou chvilku, takže než se mi objeví jeho okno, už jsem stihl zavřít dokument nebo program, který jsem chtěl vytisknout.

Takže jsem jako blbec vždy generování PDF zrušil, přenastavil tiskárnu zpět na laserovku, opět jsem našel a otevřel soubor a poslal na tiskárnu.

No a tenhle týden jsem můj boj vzdal. Zjistil jsem, že nechat tam PDFCreator jako výchozí a v ostatních programech vždy vybrat laserovku je efektivnější, než to pořád štelovat.

Šakal zvítězil.

Monitory ATARI, transceivery ICOM a měniče Blaupunkt

Co mají společného zařízení z nadpisu?

Získal jsem poměrně levně funkční CD měnič Blaupunkt na 10 CD. Já vím, že v dnešní době MP3 a USB vstupů na autorádiích je to k ničemu, ale nekupte to, když je to tak levný („Gumovky, všechny levý, no jo, ale nekupte to, když je to tak levný!“). A taky když máte autorádio stejné značky, ke kterému to jde připojit. No, připojit – ono není čím, nedostal jsem k tomu kabel. Proto asi ta cena.

Tak první návrh koupit hotový kabel padl, když jsem zjistil že za něj hoši od Blaupunktů chtějí 1600,- což mi přijde jako zlodějna. Navíc když jsem za měnič dal 50,- Kč, tak je to dost nepoměr. Jsem skrblík.

Druhý návrh sehnat konektory a kabel zbastlit. Což o to, konektor do autorádia bych sehnal, ale 13-ti pinový konektor do měniče mi nabízeli za 800,- (neříkejte mi, že vyrobit blbej 13-ti kolík stojí tolik?!) takže tudy cesta také nevede.

Třetí návrh – vyrobit konektor do měniče. Nápad jistě dobrý, ale výsledky zatím žádné.

No a včera večer bylo rozhodnuto – teda skoro. Úplně náhodou jsem na internetu zjistil, že ten konektor není výmysl Blaupunktu, ale že se jedná o DIN 13 (pětikolík = DIN 5). Kurník, že mě to dřív nenapadlo, že to je vlastně třináctikolík! Google za chvíli zjistil, že tenhle konektor má GES, shodo okolností plzeňská firma, a co mě potěšilo ještě víc – že za něj chtěli jenom 30 korun. Jupí!

Ovšem co jsem netušil je, že se jedná o zástrčku kabelovou pro monitory ATARI, transceivery ICOM. No jo, jenže jak to člověk odkojený PCčkem má tušit?

Čeká mě bastlení jako za starých časů, ale svým způsobem se těším. Jednou to pojede, tím jsem si jist. Snad v té době budou ještě existovat CDčka.