Kerpof_LOG

Operační systém Microsoft Windows (lhostejno které verze) je nutno čas od času přeinstalovat. Sice vám nějací (pseudo)odborníci mohou tvrdit, že to není pravda, ale ti jsou jen výjimka potvrzující pravidlo.

Nebudu řešit, zda-li je to pravda nebo ne, soustředím se na to jak si přeinstalování Windows co nejvíce usnadnit. Nejedná se o nějakou novinku, sám toto řešení používám již asi dva roky ale ne každý o ní ví.

Takže jste právě doinstalovali Windows z instalačního CD/DVD. Naběhl vám čistý systém, rychlý a svěží. Gratuluji vám, máte za sebou tu jednodušší polovinu. Teď by jste začali z internetu stahovat desítky aplikací a utilit a jednu po druhé instalovat, mezitím několikrát restartovat počítač, no zkrátka by jste měli zábavu postaráno.

Nebo navštívíte webovou stránku Ninite – obrovský pomocník při instalace počítače. Na stránce si naklikáte co všechno budete chtít stáhnout a nainstalovat, stisknete dole Get Installer a stáhne se vám do počítač malý instalátor (soubor EXE, cca 250 kB). Ten už jen spustíte a rozjede se bezobslužné stahování a instalace všech vybraných aplikací. Stahují se vždy nejnovější verze aplikací, většina je i s českými jazykovými balíčky (není-li uvedeno jinak) a po spuštění jsou nastaveny na češtinu. Sympatické je, že stahování a instalace probíhají na pozadí a tak je čas potřebný ke stažení nejkratší možný a v podstatě je možné s počítačem i pracovat.

Tato stránka/utilitka dokáže ušetřit neskutečné množství času a otravné práce při reinstalování Windows. Rozhodně doporučuji k vyzkoušení.

Narazil jsem na další ukázku lidské blbosti. Je jím osazování sportovních filtrů do přeplňovaných motorů (motory s turbem nebo kompresorem).

Teorie: Sportovním filtrem (resp. vložkou filtru) nahradíte běžnou vložku vzduchového filtru a ono to potom pojede lépe, protože se do motoru dostane víc vzduchu.

Sportovním filtrem je myšlena speciální vložka do filtru vzduchu. Ta standardní bývá většinou papírová. Sportovní vložka je z jiného materiálu (např. bavlna) a neklade protékajícímu vzduchu takový odpor jako vložka papírová. Pokud touto vložkou nahradíme standardní papírovou vložku u běžného auta bez přeplňování, můžeme opravdu dosáhnout lepších výsledků, i když si myslím že u běžného motoru jen těžko postřehnutelných. Problém totiž je, že když dostaneme do motoru víc vzduchu, je třeba do něj dostat i víc benzínu, jinak bude spalovat chudou směs. No a pokud řízení motoru nepozná že jde do motoru víc vzduchu než před tím, víc paliva tam zkrátka nepustí.

Nicméně montáž těchto filtrů do motorů přeplňovaných turbem nebo kompresorem je naprostá blbost a ukazuje nulové znalosti „úpravce“. Každé turbo i kompresor má regulaci plnícího tlaku. Čidlo tlaku vzduchu v sání informuje řídící jednotku motoru a ta zase zpětně reguluje plnící tlak turba (kompresoru), aby nedošlo k překročení tohoto tlaku. Zkrátka aby tam toho vzduchu nebylo ani moc, ani málo. Turbo většinou začíná motor přeplňovat cca od 1800 otáček za minutu a pak až do maximálních otáček motoru se snaží řídící jednotka udržovat tento tlak konstantní. Proto je jedno, jestli máme vložku vzduchového filtru z papíru, bavlny nebo nemáme žádnou – na to kolik do motoru natlačí turbo vzduchu to nemá žádný význam, hlavní slovo má řídící jednotka.

Co se může trochu zlepšit, je zátah od nižších otáček motoru, typicky od volnoběhu do cca 1800 ot/min. kdy turbo ještě netlačí dostatečné množství vzduchu. Při použití sportovní vložky se opravdu dostane do motoru nepatrně víc vzduchu, jenže to nám v žádném jízdním režimu nepomáhá, protože přeplňovaný motor v těchto otáčkách má tak mizerný výkon i točivý moment že případné zvýšení bude opět pod naše rozlišovací schopnosti. A opět je zde problém s chudou směsí. Kompresor je schopen tlačit vzduch i od nižších otáček a tak u něj nemá sportovní filtr vůbec žádný význam, protože o množství vzduchu rozhoduje opět řídící jednotka, rozhodně ne filtr.

Sportovní vložky vzduchového filtru samozřejmě fungují jako placebo, nebo jako vychloubadlo na různých tuningových srazech, neboť je výměna vložky vzduchového filtru až primitivně jednoduchá a zvládne jí každá cvičená opice. Chtěl jsem napsat, že výměnou papírové vložky filtru za sportovní utrpí pouze vaše peněženka (a po přečtení tohoto článku možná i vaše ego), ale reálné je i poškození motoru. Zejména při použití filtru s většími otvory ve filtrovacím materiálu než má sériový. Ono to ani jinak nejde, protože když má filtr klást menší odpor vzduchu, lze to provést jenom několika způsoby. Buď zvětšením povrchu vložky filtru, což s ohledem na rozměry vzduchového filtru prakticky nelze zařídit, nebo řidším filtračním materiálem. Do motoru se přes řidší filtr dostanou i větší částečky prachu, ty se usadí na povrchu válce a motor se pohybem pístů „vybrušuje“. Časem se zvýší spotřeba oleje, sníží výkon atd., takže celkový efekt přesně opačný. Neděje se tak hned, ale tento proces je dlouhodobější. Záleží na prašnosti prostředí a také jak moc řídká filtrační hmota je použita.

Shrnutí: Sportovní filtrační vložka nepřidá výkon přeplňovanému motoru, protože do motoru jde jen tolik vzduchu, kolik tam natlačí turbo (event. kompresor). Nepomůže vám ani výměna celého filtru (airboxu), protože pořád platí vše co jsem napsal. Výměnou airboxu můžete celou situaci ještě zhoršit, např. když vám bude motor nasávat teplejší vzduch než předtím. O zvýšené hlučnosti, nebo zmatené váze vzduchu nemluvě.

Chcete-li přirovnání – když nahradíte benzínový filtr obyčejnou hadičkou, také vám může proudit benzín do motoru (např. karburátoru) rychleji a přesto auto nepojede lépe. Ale zato si koledujete o problémy.

Mám pro vác i dobrou zprávu. Pokud někde uvidíte nebo uslyšíte o sportovním filtru ve voze s přeplňováním vzduchu, hned víte kdo proti vám stojí a jakou inteligencí disponuje. A pokud se jedná o firmu nabízející montáže sportovních filtrů do přeplňovaných motor, hned víte co je to za „profíky“.

Dnes jsem dostal chuť na nějakého toho Kevina Smitha. Na jeho filmy, aby bylo jasno. Pustil jsem si dnes již kultovní film Clerks a zalíbila se mi písnička pod závěrečnými titulky. Tak jsem poctivě čekal, až v titulcích napíšou její název a interpreta. Bohužel písniček bylo ve filmu použito víc a nevěděl jsem, která by to mohla být. Tak jsem si na papír opsal všechny které tam uváděli.

V počítači jsem postupně zadával jeden název za druhým do youtube.com, abych zjistil která z nich to vlastně byla. Samozřejmě to byla až ta poslední, no mohlo mě to napadnout. Ale to nevadí, konečně už vím její přesný název a skupinu (pro úplnost, je to Soul Asylum – Can’t Even Tell). Tak hurá na ulozto.cz, kde se mi až na třetí pokus podařilo stáhnout MP3 v poslouchatelné kvalitě. Teď ji ještě nahrát do mobilu přes kabel a můžu si ji poslechnout třeba při venčení psa.

Udělal jsem to takhle? Ani omylem.

Ještě když hrála ta písnička pod titulky, tak jsem na iPhonu spustil aplikaci SoundHound. Ta mi po pěti sekundách poslouchání sdělila název písně i interpreta a přihodila odkaz do iTunes store. Tam jsem si poslechl ukázku, zda-li je to opravdu ona a rovnou jsem ji koupil za 99 eurocentů. Přímo v mobilu. Písnička se stáhla do iPhonu ještě než skončily titulky toho filmu a já mohl nasadit sluchátka a vyrazit ven. Až přijdu domů a vezmu do ruky iPad, budu mít tuhle písničku i v něm, protože mám iTunes match. Bez nějaké složité synchronizace, prostě tam bude. I manželka si ji může bez problémů přehrát na jejím iPhonu, aniž by jej musela připojit k počítači.

Já nevím jak vám, ale mně ty peníze za to pohodlí stojí. Můžu si sice zdarma a legálně stahovat MP3, ale já radši zaplatím těch pár euro za to, abych nemusel vůbec k počítači, tam hledal nějaké úložiště odkud ji stáhnout, zkoušel kvalitu a nakonec staženou písničku tahal po kabelu do mobilu nebo dokonce rozebíral telefon a žongloval s paměťovou kartou. Ne, z toho už jsem vyrostl. Máme tu 21. stolení, internet, cloud a další podobné vynálezy a já chci komfort.

Možná někdo namítne, že on umí najít jakoukoliv písničku a stáhnout ji mnohem jednodušší a rychlejší cestou než jsem popisoval,  hned na první pokus a ve špičkové kvalitě. Ano, je to možné, ale pořád to bude mnohem pomalejší a mnohem pracnější než použít SoundHound a iTunes.

Petr Mára udělal pěkný videonávod jak se na iPadu pracuje se soubory.

Zlí jazykové tvrdí, že na iPadu a iPhonu nelze spravovat soubory stejně efektivně jako například na Androidu, iOS to však navzdory všem svým omezením umí stejně dobře jako každý jiný systém. Tyto pomluvy pramení většinou z neznalosti věci.

Je potřeba pochopit jinou filozofii práce se soubory a trochu jiný přístup celého systému. Uživatelský komfort tím rozhodně netrpí, naopak je často vidět výhoda tohoto omezení ve snadném udržování pořádku v souborech.

Doporučuji ke shlédnutí všem majitelům iPadů a iPhonů, i já jsem v tomto návodu objevil pár užitečných rad, tipů a aplikací.

Vypadá to, že upgrade na iPad 3(.generace) má smysl spíš pro majitele iPadu 1. Ať na to koukám jak chci, iPad 3 mi nenabídne nic, co by stálo za upgrade z mého iPadu 2.

Lepší displej je fajn, fakt se jim povedl a dobře se na něj kouká, ale jenom kvůli displeji nebudu starý iPad 2 prodávat a kupovat nový. Beztak jej musím polepit matnou ochranou fólií kvůli dětem a tím bych zase přišel o tu jemnost Retiny. Možná i díky té fólii mi displej iPadu 2 nepřijde tak hrubý :)

Větší kapacita baterie o 70% je pěkná, ale když je výdrž iPadu 2 a 3 prakticky stejná, tak to zase nemá smysl. iPad 3 se navíc bude nabíjet déle než dvojka.

Větší grafický výkon mě netankuje, nehraji na tom graficky náročné hry abych jej využil. Stejně tak vylepšený fotoaparát je pro mě irelevantní, fotit s iPadem opravdu nechci. Kamera pro Facetime kterou jedinou využívám se nezměnila.

Co je lepší je větší operační paměť 1 GB. iPad 1 má jen 256 MB a to už začíná být pro některé aplikace málo. Ale 512 MB iPadu 2 je dostatečná velikost. Takže zase žádný pádný důvod ke změně.

Bluetooth 4.0 je už úplně mimo mísu, stejně tak podpora LTE. Stejně bych si pořídil zase WiFi verzi, neboť iPad používám pouze doma a kdybych někdy opravdu potřeboval internet i někde na cestách, není problém udělat z iPhonu hotspot.

Coby majitel iPadu 2 nevidím jediný důvod proč upgradovat na nový iPad (3). Kdybych ale měl pouze první generaci tohoto tabletu, určitě bych neváhal. Těch vylepšení je hodně a rozhodně by to stálo za tu změnu.

Máme zvhlčovač Avair Cube. Přístroj jako takový funguje jak má a jak popisuje výrobce. Nicméně má několik much, které nám došly až při jeho používání.

1. Modré podsvícení displeje (modré ledky jsou IN) a nádržky s vodou (proboha proč?) spolehlivě osvítí půl místnosti. Dokonce i když je přístroj vypnutý, pouze zapojený v zásuvce.
2. I když přístroj zrovna nezvhlčuje, vydává zvuk o nízké frekvenci. Zkrátka ultrazvukový zvlhčovač. Jedině když jej vytáhne ze zdi tak je absolutní ticho.
3. Tlačítka jsou mikrospínače a zmáčknout je potichu prakticky nelze.
4. Pokud vaše dítě nevzbudí mikrospínač v tlačítku, určitě to napraví pípání při každém stisku tlačítka, které je dostatečně nahlas.
5. Přístroj pípne při každém stisku tlačítka i na dálkovém ovladači.
6. Kdyby ani to neprobudilo děti, stačí když dojde v nádržce voda. Zvlhčovač spustí něco na způsob alarmu. Když dojde voda, jde o život a o vteřiny! Proto se také tento alarm opakuje dokud vodu nedoplníte.
7. Tiše se přikradete do pokoje doplnit vodu aby ten krám přestal držkovat. Na displeji svítí pouze červená kontrolka, že chybí voda. V momentě kdy vytáhnete nádržku se přístroj probudí a spustí opět alarm. Logické.
8. Když už tedy vrátíte nádržku i s novou vodou nazpět, přístroj se automaticky zapne. Bohužel si nepamatuje nastavení předtím a tak musíte opět cvakat a pípat tlačítky.

Zkrátka ideální přístroj do dětského pokoje. Je vidět že jeho vývojáři nemají děti. Rád bych se ocitl v malé místnosti s člověkem který to vyprojektoval. Myslel jsem, že se u těchto přístrojů tak nějak předpokládá že budou fungovat v ložnicích a hlavně v dětských pokojích. Ale Avair řekl NE!

Zkusím popsat dojmy a zkušenosti z tohoto pomocníka po pár dnech. Připomínám že mám již Roombu 564 PET od stejné ho výrobce, tyto řádky tedy budou hlavně srovnávací.

Také jste si zvykli na automatické vysávání bytu a rádi by jste měli kromě vysátého prachu i perfektně vytřeno? Pak možná také uvažujete o jediném robotickém vytírači který je na trhu. I já jsem zatoužil odložit kyblík s hadrem a nechat ve 21. století pracovat stroj. Stojí to za to?

Tak v první řadě, Scooba je jiný typ robota než Roomba. Hodně jiný. Roombu vypustíte uklízet (event.  ji načasujete), po skončení úklidu ji najdete v nabíjecí základně, vysypete ji zásobník s prachem, občas pročistíte ložiska a válečky od prachu, vlasů a to je tak asi veškerá pozornost kterou jí věnujete. Scoobu musíte spustit ručně. Nemá žádný časovač, takže ji nelze naprogramovat k úklidu v době vaší nepřítomnosti. A dokonce ji po úklidu nenajdete v nabíjecí základně, protože žádnou nemá. Na to že stojí skoro stejně jako nejlepší model Roomby toho moc neumí, že?

Je to dáno tím, že Scooba vyžaduje přípravu na úklid a vyčištění po úklidu. V praxi to obnáší nalití čisté vody se speciálním antibakteriálním roztokem do zásobníku, následné sestavení robota, zásobníku, baterie a ruční spuštění úklidu. Po skončení vytírání musíte Scoobu opět rozebrat, vylít špinavou vodu, celý zásobník propláchnout, propláchnout také filtr, sací hubici a kartáčovací jednotku. Následně je dobré robota zpátky nesestavovat, všechno nechat někde uschnout a dát nabít baterii. Trochu víc práce než s Roombou, říkáte si. Jeden by řekl jestlu by nebylo rychlejší vytřít místnost ručně.

Nebylo. Scooba je při úklidu stejně pečlivá jako Roomba. Také razí heslo pomalu ale kvalitě. A kvalita vytírání je prostě perfektní.

Samotné vytírání funguje v několika krocích. Nejdřív jsou podtlakem odsáty větší nečistoty – prach, vlasy atd. prostě všechno co volně leží na podlaze. Není to vysávání jak ho znáte z Roomby, kde jsou rotační protiběžné kartáče a sací lišta, tady je opravdu pouze podtlak vzduchu. Po vysátí dojde k namočení podlahy pomocí dvou trysek ze kterých stříká voda s již zmíněným čistícím a antibakteriálním prostředkem. Aby se roztok dobře rozprostřel, je hned za tryskami stírací štětinový kartáček.  Hned za tímto kartáčkem je rotační kartáč, který drhne podlahu. A hned za rotačním kartáčem je vysávací gumová stěrka, která vysaje skoro všechnu špinavou vodu do zásobníku.Všechny tyto popsané kroky dělá Scooba najednou. Zásobník obsahuje dvě oddělené komory, pro čistou a špinavou vodu, robot tedy vytírá vždy s čistou vodou a špinavou dává do druhé části zásobníku. Za připomenutí ještě stojí, že celá čistící jednotka je ve Scoobě excentricky, proto robot vytírá i těsně podél zdi. Roomba má kartáče uprostřed a u zdi si pomáhá rotačním štětinovým kartáčkem.

Pohyb Scooby v mnohém připomíná pohyb Roomby, jen je celkově pomalejší a má svoje specifika. Tak předně jezdí Scooba hodně nízko nad zemí a nedokáže si tak poradit s žádnou nerovností a překážkou. Pro Roombu není problém překonat dvoucentimetrový práh nebo elektrický kabel, Scooba nepřejede prakticky nic od  půl centimetru výš. Je to proto, aby Scooba nevjížděla na koberce které jsou položeny na rovné podlaze. Scooba, podobně jako Roomba také střídá objíždění obvodu místnosti s náhodným přímočarým pohybem po místnosti, na rozdíl od Roomby do toho ještě přidává i krouživý pohyb.

Scooba za sebou zanechává mokrou stopu. U nás už díky tomu dostala přezdívku „slimák“. Není to nic neobvyklého, když vytíráte hadrem nebo mopem, také je chvíli mokrá podlaha. Ale zase podle mokré podlahy perfektně poznáte,  že robot pokryl opravdu celou místnost. Není to nic tragického, většinou je podlaha suchá do pěti deseti minut, podle typu podlahy.

Roomba si délku vysávání určuje sama podle velikosti místnosti. Scooba vytírá dokud má v zásobníku ještě čerstvý roztok. Délku úklidu tedy můžete naplánovat podle toho kolik roztoku dáte do zásobníku. Většinou tím také určujete jak velká je místnost pro vytírání. Plný zásobník což je asi 1 litr vody znamená vytírání v délce asi 40-45 minut a to pokryje místnost o cca 40 m². Baterie Scooby zvládne vytřít 80 m² což znamená že ji můžete pustit dvakrát s plnou nádrží. Baterie se nabíjí ve Scoobě, ale lze ji vyjmout a skladovat v nabitém stavu i bez trvale připojeného zdroje.

Jen jeden litr vody na vytírání?! To nemůže vytírat dobře…To já to dělám pečlivěji.

Není to pravda. Robot narozdíl od vás namáčí podlahu vždy čerstvým roztokem a špinavý ihned odsává. A nemíchá dohromady špinavou a čerstvou vodu jako v tom vašem kýblu. A hlavně podlahu drhne kartáčem, to je bezpochyby lepší než pouhé utírání hadrem nebo mopem. A protože každé místo přejede hned několikrát (průměrně 4x), je pečlivější než člověk.

Zdálo by se že Scooba šetří vodu, neboť ji stačí pouhý litr na vytírání. Když vytíráte vodou z kýblu, spotřebujete asi 10 litrů. No ve výsledku jedním litrem vody Scooba vytře podlahu a devíti litry vody ji a její součátky budete omývat po každém vytírání, takže v tomhle směru úspory nečekejte,

Už jsem několikrát zmínil antibakteriální roztok pro vytírání. iRobot jej prodává přímo pro Scoobu, jmenuje se Scooba Juice, stojí necelé tři stovky a jedna lahev vydá na 64 vytírání. V návodu jej výrobce doporučuje používat, ale zároveň povoluje používat také bílý ocet. Což se mi líbí, nikdo mě nenutí kupovat nějaký speciální drahý roztok. Výrobce důsledně nedoporučuje používat jiné přípravky.

Ke Scoobě dostanete také jednu virtuální stěnu, kterou můžete Scoobu omezit v pohybu. Scooba má také stejně jako Roomba senzory proti pádu ze schodiště

I Scooba obsahuje sériový port pro připojení k počítači. S tím ovšem nemám žádnou zkušenost, takže to je jenom taková zpráva pro geeky.

Teď už možná opisuji návod a propagační web, proto je asi čas na závěr:

Pokud nemáte podlahy citlivé na vodu a chcete se zbavit nepříjemného vytírání, je pro vás Scooba ideální pomocník. Není to ale bezúdržbové zařízení a vyžaduje větší péči než Roomba, nicméně výsledky její práce jsou perfektní. Rozhodně doporučuji je koupi.

Co tak čtu reakce na Windows 8, hodně lidí doufá že Microsoft nakonec udělá desktopovou verzi bez Metra, pouze Aero se starým tlačítkem Start.

Já doufám, že se objeví Steve Ballmer a zakřičí APRÍL!

Představme si že MS skutečně vyslyší volání a udělá desktopovou verzi Windows 8 pouze s Aerem a tlačítkem Start. Co dostaneme? Průzkumník s ribbonem? Lepší task manager? Hranatější okna? A co dál? Co tam má MS schované dál? Nic. Pár drobných vylepšení ale jinak nic. Pořád stále stejné Windows 7.

Opravdu to bude stát za upgrade? Spíš bych to chápal jako service pack pro Windows 7. Jenže těch pár vylepšení by přece neprogramovali tak dlouho…

Kdepak, Microsoft bere Metro na desktopu vážně a bude se snažit ho prosadit za každou cenu, na úkor Aera. Aero je pouze přechodné řešení, pro programy které zatím nejsou přepsány pro Metro. Něco jako byla příkazová řádka (DOS) ve Windows 95 která umožňovala spouštění starých DOSových programů. Windows 8 Consumer Preview se od finální verze nebudou mnoho lišit. Hádám že Windows 9 už Aero nebudou obsahovat vůbec.

Pokud se to tedy MS povede prosadit. Což je zcela jiná otázka a zatím to moc růžově nevypadá.

Natočil jsem krátké video o tom, jak startuje Škoda Superb 1.9 TDI PD 96 kW po 2 dnech státní v -10°C.

Vše podstatné je řečeno ve videu. Občas nechápu, proč některá novější auta kolem mne jen ztěžka startují když je pár stupňů pod nulou. Je pravda že 8 let není na dnešní auta žádný věk a když má TDI najeto 190 tisíc km, dá se říct že je to konečně zajetý motor.

Pokud bude ještě větší zima, určitě ještě nějaké video natočím.

Doplněno: startování v -13°C

Doplněno podruhé: start v -15°C

Doplněno potřetí: start v -17°C

Pořídili jste si iPad a chcete si v něm pouštět filmy? Jak by ne, vždyť je na to jako stvořený. Jenže nevíte jak na to?

Bohužel stále narážím na hlášky, že „iPad neumí přehrávat moje AVI, MKV a HD filmy, je to šmejd“ nebo že se film musí složitě převádět pro iPad.

V zásadě existují čtyři  možnosti jak si pouštět filmy v iPadu.

1. S online konverzí
2. S offline konverzí
3. Bez konverze
4. Offline konverze bez přenášení filmů do iPadu

1. S online konverzí

Tato možnost je asi nejjednodušší, nicméně má nejvíce omezení a vyžaduje určitou techniku. Pro přehrávání filmů se používá přehrávač Air Video, momentálně stojí asi 2,39 EUR. Existuje samozřejmě i free verze pro vyzkoušení. Jak už název aplikace napovídá, jedná se o přenos videa vzduchem, přesněji řečeno pomocí WiFi. Program vlastně tvoří dvě části – klientská (tu máte nainstalovanou v iPadu) a serverová. Serverovou část nainstalujete na váš počítač kde máte uložené filmy. Air Video Server existuje pro Mac i pro Windows. Air Video Server je vlastně takový malý prográmek kterému sdělíte kde máte v počítači uložené filmy. Na iPadu se pak spustí klientská část která se připojí k tomuto serveru (přes WiFi) a zvolíte který film přehrát. Server začne film konvertovat a iPad si jej od serveru začne stahovat a přehrávat, to vše během pár sekund. Podmínkou je samozřejmě mít iPad i počítač (server) na jedné síti.

Ideální použití:

• přehrávání filmů doma

Výhody tohoto řešení:

• přehraje jakýkoliv formát včetně HD filmů
• netřeba dopředu nic konvertovat, stačí jenom jednou nastavit server a nainstalovat Air Video do iPadu
• v iPadu máte k dispozici všechny vaše filmy
• filmy nezabírají v iPadu žádné místo
• Air Video Serverů může být víc
• přehrávání filmů nezatěžuje procesor iPadu, takže se baterie tak rychle nevybíjí
• přehrává filmy včetně titulků
• Air Video je společná aplikace pro iPad i iPhone
• pokud máte veřejnou IP adresu, lze přehrávat filmy v iPadu kdekoliv (kde je připojení k internetu)

Nevýhody:

• musí běžet počítač s Air Video Server
• jakmile jste mimo vaší WiFi, jste bez filmů (pokud nemá vaše domácí síť veřejnou IP)

2. S offline konverzí

V kostce: Film převedete do formátu MP4, naimportujete do iTunes a z iTunes jej přetáhnete (synchronizujete) do iPadu. Filmy v iPadu si tak pouštíte ve vestavěné aplikaci Videa. K převodu filmů existuje celá řada aplikací, já používám volně dostupný Handbrake. Filmy ve formátu MP4 umí iPad dekódovat přímo grafickým čipem a tak je jejich přehrávání plynulé a nezatěžuje procesor iPadu, za což se vám tablet odmění dlouhou výdrží. Přímo do videa se také uloží i titulky (i několik jazyků) které lze v iPadu vypínat a zapínat. Převod filmů je ovšem časově náročnější. Na mém notebooku trvá konverze jednoho 1,5 hod filmu cca 60 minut. Hodně záleží na výkonu počítače.

Ideální použití:

• cestování

Výhody:

• filmy máte sebou v iPadu
• malá zátěž procesoru při přehrávání a tím pádem větší výdrž na baterii
• přehrává filmy včetně titulků

Nevýhody:

• větší časová náročnost převádění filmů do formátu MP4
• nutnost použít iTunes k uložení filmu do iPadu
• filmy v iPadu zabírají místo

3. Bez konverze

Pro přehrávání filmů v iPadu využívám tuto možnost nejčastěji. Slouží k tomu aplikace AV Player HD, momentálně stojí asi 2,39 EUR. Tato aplikace umí přehrát film uložený v iPadu bez konverze. Můžete tedy vzít svoje filmy v AVI, MKV, DivX, Xvid atd. a společně s titulky je přenést do iPadu. Film se v něm konvertuje a přehrává, včetně titulků, naprosto plynule. Jediný problém je jak film dostat do iPadu, protože ten není opatřen konektorem USB nebo slotem na SD karty.

I tak existují tři možnosti jak lze do AV Playeru HD.

• Pomocí iTunes (Kliknete na vaše připojené zařízení – Aplikace – dole vyberete ve Sdílení souborů aplikaci AV Player HD a vpravo uvidíte filmy v této aplikaci. Filmy chytíte myší a přetáhnete jej do tohoto okna.)
• Pomocí HTTP/FTP Serveru (Spustíte v iPadu aplikaci AV Player HD, vyberete Wi-Fi Transfer a první možnost HTTP/FTP Server. Z iPadu se v tuto chvíli stal HTTP a FTP server. Zobrazí se vám na displeji adresa kterou zadáte v počítači v prohlížeči nebo v FTP klientovi a tímto způsobem přenesete film do iPadu. Podmínkou je mít iPad i počítač na jedné síti)
• Pomocí FTP klienta (Pokud máte nějaký  FTP server s vašimi filmy, můžete se iPadem díky této aplikaci připojit na tento server a stáhnout filmy do iPadu. Opět je podmínkou mít iPad i počítač na jedné síti)

Poslední možnost přenosu filmů (FTP klient) používám, mám filmy uložené na externím disku který je připojen k routeru Asus WL-500gP. Ten umožňuje spustit FTP server s přístupem na externí disk. S alternativním firmwarem umí router zapisovat na disk s NTFS filesystémem, není tedy nutné mít disk s formátem EXT3.

Ideální použití:

• cestování

Výhody:

• filmy máte přímo v iPadu, kdekoliv kdykoliv
• není nutná žádná časově náročná konverze filmů
• díky HTTP serveru můžete nahrát film kdekoliv kde je přístupná WiFi síť
• není nutné používat pro přesun filmů do iPadu iTunes
• pokud je k dispozici FTP server s filmy, filmy si přetáhnete rovnou do iPadu bez požití počítače

Nevýhody

• konverze probíhá přímo v iPadu a je náročná na výpočetní výkon, baterie dostává zabrat (nicméně dva až tři filmy určitě přehrajete)
• filmy v iPadu zabírají místo
• aplikace pro iPhone stojí také 2,39 EUR, není společná aplikace pro obě zařízení.

4. Offline konverze bez přenášení do iPadu

Záměrně uvádím tuto možnost jako poslední. Sám ji příliš nevyužívám, nicméně je to také způsob přehrávání filmů a určitě má svoje příznivce.

Jedná se o kombinaci první dvou možností. Film převedete do formátu MP4 a naimportujete do iTunes, stejným způsobem jako v bodu 2. Nicméně do iPadu už jej ale nesynchronizujete pomocí iTunes, ale využíváte funkci Domácí sdílení knihovny iTunes. Film tímto způsobem lze filmy přehrávat v iPadu pokud jste na jedné síti s počítačem s iTunes, ten ale musí běžet a mít spuštěn program iTunes. Domácím sdílením lze spouštět všechen obsah který máte v iTunes, tzn. hudby, filmy nebo podcasty. Převod filmů do MP4 lze provést pomocí Handbrake, který je stejně jako iTunes zdarma.

Ideální použití:

• přehrávání filmů, (hudby nebo podcastů) doma

Výhody tohoto řešení:

• v iPadu máte k dispozici všechen obsah z iTunes
• filmy nezabírají v iPadu žádné místo
• přehrávání filmů nezatěžuje procesor iPadu, takže se baterie tak rychle nevybíjí
• přehrává filmy včetně titulků

Nevýhody:

• filmy musíte předem zkonvertovat a naimportovat do iTunes
• musí běžet počítač s iTunes
• jakmile jste mimo vaší WiFi, jste bez filmů

Určitě jsem nepopsal všechny možnosti přehrávání filmů, nicméně uvádím ty které mám vyzkoušené a vím že jsou 100% funkční. Pokud máte ještě nějaký tip pro přehrávání filmů na iPadu, pochlubte se v komentářích.